Soustředění v Portugalsku - report by Majda
23. 2. 2020 | Majda Škáchová
Sledujete na O-News.cz sloupek reprezentanta? Máme pro vás něco mnohem zajímavějšího! Sloupek účastníka jarního pražského TSM soustředění v Portugalsku…
Celý týden jsme se snažili pochopit místní terény v okolí městečka Aguair de Beira a natočit co nejvíc kilometrů. Hned po ránu jsme se pravidelně s větší či menší účastí vydávali na BBA (before breakfast aktivity) zakončovanou většinou v místních polorozpadlých ruinách, za účelem uloupit citron nebo pomeranč, a následně hodně rychlým úprkem pryč od naštvaného polotoulavého hafana, kteří se zjevovali všude, kde je člověk nečekal a nebyli zrovna přátelskými společníky. Obzvlášť nepříjemné to bylo během nočáku, kdy vytí na měsíc podezřele připomínalo začátek béčkového hororu.
Ani během den jsme si nedali pokoj a do úmoru prolézali místním napalmem (čti ostružiny nad hlavu, pichlavé středomořské trní a popadané stromy) za účelem najít někde mezi nekonečnými kamennými poli a hladkými plotnami oranžový fábor, který nám zde připravil Ňuf (Jan Petržela) ve spolupráci s domácími oddíly. Nutno podotknout, že ve většině případů byly fábory, jak značně zašité, tak značně vybledlé a zabahněné. V ideálním případě se nacházely, tak hluboko v ostružinách, že na ně člověk nedošáhl a musel se k nim probít, o čemž vám jistě rád poreferuje Jarda Sedláček, jehož pravá ruka vypadá teď spíše jako jehelníček.
Dost často byl ale větší problém vůbec vymyslet, kde se zrovna člověk v mapě nachází, protože v lese to vypadá na první pohled všude stejně a pokud si nejste naprosto jisti svým plánem a nekoukáte na buzolu, tak nejspíš skončíte o kámen, nebo hůř, údolí vedle a lézt tady přes zelený sajgon, mordor, horoucí pekla nebo hustník, jak se místní flóře přezdívá, se šeredně nevyplácí. Potom nejeden z nás večer při rozboru zaplakal, obzvláště pak když ho vedl Dýmeček s Jonckem (Miloš Nykodým s Jonášem Hubáčkem), kteří vymýšleli, jak a kde ušetřit tři vteřinky, zatímco vy jste se nechali na 10 minut zapikolovat na druhé straně mapy. Ačkoliv Dým se s námi podělil o pěknou historku, jak se před dvěma lety na stejné mapě chytil do pasti na mamuta plné ostružin a nemohl 2 minuty ven, za což mu reprezentační kolegové naložili pořádnou kládu.
Abychom ale nasáli i trochu zdejší kultury, pravidelně jsme se vydávali do blízkých podniků, zejména pak nejbližší kavárny, kde byly tak lidové ceny, že se nevyplatilo kupovat snídani jinde, a kde jsme udělali kšeft století. Velice zábavné byly taktéž výpravy do místního obchodu, kde prodavačky nerozuměly anglicky a tudíž nás zachraňovala jen lámaná španělština a náhodní kolemjdoucí. Večer jsme si pak vyvářeli lahůdky s mořskými plody a ochutnávali národní dezerty v podobě jedovatě barevného želé a bonbonů s chutí a vzhledem zubní pasty. Jako třešničku na dortu je nutno zmínit výlet do města Viseu s velkým historickým centrem a hlavně hospůdkou s portugalskými specialitami a milým majitelem, který nám nosil tapas, tak dlouho, až jsme nestihli sraz a veškeré přijaté kalorie zase hodně rychle vyklikovali. Klikovalo se nejen na náměstí, ale i v lese, protože po 3 dnech jsme se rozhodli omezit argot v naší mluvě a prolézání zelené se prostě občas bez nadávek neobešlo. A hlavně musíme přeci posilovat celé tělo, na což jsou kliky naprosto ideální.
Sumasumárum týden nám utekl, tak rychle že to ani nelze popsat. Mapově to pro nás byla pořádná škola a i fyzicky jsme si pěkně mákli, neboť některým jedincům tachometr na konci soustředění ukazoval po šesti dnech okolo 110km. Důležitá byla ale i skvělá parta a vyklidnění trenéři, bez kterých by to rozhodně nebylo ono. Díky a třeba za rok zase tady na JWOC 2021!
