Archiv aktualit

Štafety jsou jednou z disciplín, která pověří nejen mapařské a fyzické vlastnosti běžců a běžkyň, ale také přispěje k týmovému duchu. Na první štafetový závod v pěším OB jsme tedy vyrazili s očekáváním. Dokonce se jednalo o oblastní mistrovství, které pořádala Véeška na Klobouku.

Proběhlo již po šestnácté v průběhu našeho pořádání třídenních závodů v Bezdědicích. Jaké bylo si můžete přečíst z pera jeho účastnice (a vítězky Velikonoc ve skalách v kategorii D12) Dorotky Tiché!

„První kontrola konec cesty, to snad najdu,“ smálo se na startu eMBéčko. Mělo pravdu, z dkp-borkyň ji našlo nejrychleji, za 2:25. To jiní si tam pobyli i dvakrát tak dlouho...

Pokud chcete parádně natrénovat, poznat, co je to slovinská bóra, ztratit se v závrtu, nebo si poměřit síly s Tove Alexandersson, jsou závody na Lipici ta pravá volba. Někteří sem jezdí každoročně a ví, co od toho čekat, jiní, jako třeba já do toho šli s různými představami.

Celé to vlastně začalo na LOBech ve Studenci. Stojím u vyčítání, šťourám se v nose při čekání na své mezičasy a bezmyšlenkovitě popadám hustě popsaný reklamní leták na jakýsi závod. Vyklube se z něj upoutávka na krušnohorský šestihodinový skirogaining s centrem v obci Klíny o víkendu na přelomu února a března. Doma kontroluji, že je to skutečně ten víkend, na který zatím nemám žádné velké plány a přemlouvám Libora, ať si konečně pořídí skateový běžky, že to pojedeme vyhrát. Abychom to neměli moc jednoduchý, domlouváme si ještě soupeře ve dvojici Kamča – Jirka. Kamča nakonec nemůže, a tak z Jirky – soka děláme Jirku – parťáka, bereme ho do týmu a v sobotu ráno vyrážíme směr Litvínov a pak ještě výš.

Můj život bude peklo. Již dopředu se smiřuji s tím, že moje matka bude bláznivá orienťačka a fotr taktéž. Bez jakéhokoli přičinění se vynuceně stávám součástí této podivuhodné komunity „přírodních“ mužů a žen, kteří se navíc naprosto neúspěšně snaží neustále hledat ten správný směr. Bez jakékoliv logiky se honí podle mapy za oranžovými lampiony. K jejich nalezení jim dopomáhá hlavně bůh (alespoň mně to tak připadá), v krajním případě buzola, a aby se to celé tvářilo moderně ( a bylo to dost cool) a dalo se hovořit i o nějaké té high tech technology, tak si k tomu pořídili blikající a pípající čipy, které navíc ještě vulgárně označují jako „fakáč“. Taky jsem nepochopil, proč si všichni tykají, když se vůbec neznají, při vzájemném setkání se skoro nezdraví, ale za to se ptají kdy kdo startuje. No to je fakticky na budku. Ale nadšení všech je nezměrné. To se musí uznat. A akce je to ryze společenská. Takže jistá pozitiva by se tu najít dala.

V úterý 10. února se školní jídelna hanspaulské základky stala již po x-té na krátkou dobu středobodem modrobílé pozornosti. Kdyby nějací o-teroristé chtěli spáchat atentát na Kotlářku, byla by zde jedinečná příležitost. Konala se zde totiž výroční členská schůze DKP.

Zima je k nám letos nějaká milosrdná, protože o uplynulém víkendu se mohly odjet už druhé LOBy! To je v posledních letech něco nevídaného! I tentokrát nás závody na lyžích s mapníkem na břiše zavedly do Krkonoš, tentokrát do okolí obce Studenec, kde se v okolí vrchu Stráž jelo republikové mistrovství ve sprintu, ve štafetách a v neděli pak ještě pohárová klasika.