Oddíl orientačního běhu KOTLÁŘKA

Tak přeci jen to přišlo… aneb ZODM 2020

26. 1. 2020 | Terka Nekvasilová

Na Zimní olympiádu dětí a mládeže 2020 v Karlovarském se mezi závodníky probojovala z modrobílých pouze Terka Nekvasilová, když v kategorii D16 vyhrála nominační klání Středočeského kraje (bydlí kousek za Prahou a bydliště je pro určení reprezentační krajové příslušnosti rozhodující). O tom jak to celé probíhalo si můžete přečíst na dalších řádcích...

Celá „IX. zimní olympiáda dětí a mládeže“ začala v srdci pořádajícího kraje a to v samotných Karlových Varech v tzv. KV Areně. Bez jakékoliv časové rezervy od příjezdu z Prahy jsme se tedy velice rychle navlékli do (o několik čísel většího) krajského oblečení, nandali si na krky „akreditačky“ a vydali se na ono velkolepé slavnostní zahájení. Po několika vystoupeních, a především toho od skupiny Kinder jsme se konečně dočkali nástupu čtrnácti výprav a zažehnutí olympijského ohně Šárkou Strachovou. Na závěr nesměla chybět ani státní hymna a vytažení vlajky spolu se symbolem OH. Plni dojmů a spolu s dalšími téměř 2000 sportovci jsme se odebrali z Arény a přesunuli se (teď už jako LOBaři) do Jáchymova, kde na nás čekal nervózní pán spolu s přenádherným hotelem s luxusní kuchyní (čehož jsme samozřejmě hned využili a udělali si tukové rezervy na následující den).

To se ukázalo jako velice dobrý nápad, protože pondělní sprint v lyžařském areálu Eduard se nejel v pomalém tempu – spíše naopak. A zde je na místě složit velkou poklonu organizátorům, kteří zvládli veškeré závody v průběhu týdne uspořádat i za cenu nočních výprav k domům s velikou střechou a kradení posledních zbytků sněhu v širokém dalekém okolí. (I když teda sníh na 1. a 2. koridor nakonec nevyzbyl, a proto jsme si lyže nandavaly až v tom třetím…). Dál už byl pak naštěstí alespoň led a my jsme se (bedlivě sledováni GPS a občas si připadajíce jako rychlobruslaři) mohli vydat do svého prvního závodu. Člověk pak nestihl ani otočit mapníkem, a v tom lepším případě už byl dávno v cíli. To, že se závodilo o každou vteřinu, bylo vidět už jen na celkových časech, kdy se stávalo i to, že se tři závodníci vměstnali do jedné vteřiny. Po dojezdu se nám pak ani nechtělo věřit, že máme před sebou den volna a poukázku do aquacentra hned naproti hotelu. A tak jsme si celý zbytek pondělí a úterý jen užívali pohostinnosti hotelu a příležitostně jezdili na Jahodovou louku, kde dobrovolníci doslova na zelené louce vykouzlili krátký okruh pro zatuhlé svaly lenivých sportovců.

To už jsme se ale přehoupli do druhé poloviny programu a pečlivě sledujíce i ostatní disciplíny na ZODM nám čas utíkal rychleji než bychom si přáli – byl před námi další závod. Tentokrát jsme dokonce vyrazili za hranice a vydali se ztratit do spletitých cest a vrstevnic areálu ve Fichtelbergu, kde na nás čekala krátká trať. Přesto, že si většina z nás myslela, že je nemožné se zatoulat příliš daleko od ideální trasy (už jen vzhledem ke sněhovým podmínkám) pár závodníkům se to i tak povedlo a středeční závod byl tedy především mapový. Nehledě na to, že na nás za každým rohem čekala kamera České televize a nenechala si uniknout jediný pohyb. I přes všechen ten adrenalin byl ale tento závod asi nejhezčí a mapově nejzajímavější ze všech. (Záběry ČT nikoho nešetřili, takže kdybyste se chtěli trochu zasmát, ale samozřejmě také zhodnotit naše hvězdné výkony, mrkněte na záznam na iVysílání). Tím ale rozhodně náš středeční program neskončil, jelikož jsme si ještě stihli pěkně zabobovat a celí mokří přiběhnout na muzejní přednášku o OB, LOB a MTBO se spoustou zajímavých osobností orientačních sportů (jako např. s Verčou Kubínovou, Vojtou Bartošem, Ondřejem Vystavělem nebo Petrem Horvátem). Za tu hodinu jsme nabrali nemálo inspirace a také obdivu k velkým hvězdám. Informace, že i oni začínali svou sportovní kariéru před pár lety na ODM hodně z posluchačů povzbudilo a snad přineslo i nějakou tu sportovní naději do příštích let. Ikony orientačních sportů pak vše zakončili přáním všeho dobrého do našeho posledního závodu, který se měl odehrát hned následující den – a to nás velmi rychle zase vrátilo do reality.

Na závěr programu se tedy jela smíšená štafeta dvojic s celkovým počtem čtyř úseků. Po krátkém uvažování nám tedy došlo, že každého z nás čekaly dva z nich. Byl to závod náročný nejen po fyzické stránce, ale také po mentální. Vše začínalo hromadným startem a zběsilým strkáním mapy do mapníku, následovala obrovská strkanice hned u první kontroly s výsledkem poražení stojanu i s razící krabičkou do příkopu. Díky pohotovému organizátorovi mohla pak ale většina z nás dalších deset minut bez větších problémů jezdit tam a zpátky po již dobře známém areálu Eduard. Po takto krátkém čase následovala předávka klukům, okamžité odevzdání mapy, vyčtení, výměna čipů, vyclearování a další vystartování do (tentokrát) třetího úseku. A takto se celý cyklus opakoval i pro kluky. Celý postup byl tak náročný, že z celkového počtu 28 štafet jich dojelo pouze 19 bezpečně do cíle. Tady velká gratulace Pražákům, kterým se podařilo obsadit hned dvě místa na bedně. Odměnou jim byl květinový ceremoniál přímo na shromaždišti a poté samozřejmě ten medailový, večer, před zraky celé KV Areny. Medailových úspěchů bylo ale samozřejmě mnohem více a necelé dvě hodiny jsme tak oceňovali heroické výkony sportovců hlasitým potleskem. Zlatý hřeb večera bylo předávání cen nejúspěšnějším hokejistům od samotného Dominika Haška s legendárním dresem a nápisem ‚NAGANO 1998‘. To už nás ale čekalo, jak moderátor několikrát varoval, oficiální ukončení ZODM 2020, a tak jsme během deseti vteřin ukončili nádherný týden plný zážitků (a to nejen těch sportovních).

P.S. Všechny závody jsem samozřejmě odběhla v kotlářáckém overalu. ;)

Write a comment

  • Required fields are marked with *.

If you have trouble reading the code, click on the code itself to generate a new random code.
 
P
CZ
Aktuální závody
P
CZ
Termíny přihlášek
za podporu děkujeme: