Že na Malé Hané nésó rovňačke? Hlóposť!

8. 7. 2015 | Ondra Pospíšil

A kolik! Při pohledu na staré mapy terénu, které byly netradičně už součástí plakátu k prvním letošním letním závodům Cena Střední Moravy, se musel kdekdo osypat. A při pohledu na předpověď počasí rovnou přibalit camelbag. Nakonec ale závody stály za to. Ale popořadě.

Z Kotlářky na Moravu vyrazila skutečně nepatrná výprava - já a Majka. No, na Moravu - CSM tentokrát probíhala na rozhraní 3 krajů, takže ani ta Morava nebyla úplně stoprocentní. Závody probíhaly kolem města Jevíčka, v oblasti zvané Malá Haná. Jak už máme ve zvyku, s Majkou jsme vyrazili na závody vlakem s kolama. Protože v Jevíčku (i Biskupicích, kde bylo hlavní centrum závodů) sice železniční trať vede, ale od roku 2011 je bohužel mimo provoz, museli jsme dojet z Moravské Třebové.

První etapa probíhala už v pátek (start byl 17:30) - běžel se sprint přímo v Jevíčku. Sprint to byl o něco delší, ale krásný. Jevíčko ve středověku mělo asi velké ambice - tvoří jej velké čtvercové náměstí, pravoúhlá síť ulic a dvě soustředné kružnice okolo. Jako dělané pro volby (po oblouku, nebo cikcak čtvercovou sítí?). První polovina vedla místním sídlištěm a otevřenými pozemky škol, druhá část právě v historickém centru. Cíl a shromaždiště byly na místním koupališti, což bylo prozíravé. Není nad to, sledovat doběh z vody.

V sobotu se pokračovalo klasickou tratí v kopcích nad Biskupicemi. Už cesta na start stála za to (Majce se tak líbila, že si jí dala téměř dvakrát), naše převýšení 500 m na 9,5 km budilo respekt. Při pohledu do mapy mě ale napadlo, že by tratě šly postavit ještě brutálněji a stavitel nás vlastně šetřil. Já jsem se proběhnul na pohodu bez nějakého závodění, občas zastavil a nasvačil se, což mi přineslo ztrátu skoro 50 minut na vítěze. Odpoledne jsme se ještě vydali na krátkou vyjížďku na kolech zakončenou koupáním ve Smolenské přehradě a večeří v Jevíčku. Dokonce jsme dvakrát podjížděli dálniční most, ačkoliv v okolí žádná dálnice není. V noci jsme se ale moc nevyspali, do 2 hodin hráli na baru strašnou směsku osmdesátkového rocku a devadesátkového diska.

V neděli se běžela krátká trať 18 km od Biskupic, v Drválovicích. A protože byl start až v 11 hod, stihli jsme po cestě ještě navšívit arboretum v Borotíně. Vedro a kopce se opakovaly - nepamatuji si, kdy jsem naposledy běžel middle s převýšením 315 m. Stejně jako klasiku jsme já i Majka běželi s camelbagem, což před startem pár soupeřů pobavilo. Po doběhu už nikdo nic neříkal. Krátká také nebyla moc krátká - ačkoliv jsem tentokrát závodil, v lese jsem byl téměř hodinu. Jinak ale paráda - kameny, hustníky, bažinky... Odpoledne jsme velkým obloukem pokračovali v cyklovýletu - stihli jsme projet Letovice, nějaké rozhledny a nakonec se opět vykoupat v přehradě. Na tachometru jsme večer měli přes 80 km, což se Majce v tomto vedru úplně nelíbilo. V noci byl ale tentokrát naštěstí klid, tak jsme se mohil v klidu vyspat na závěrečnou zkrácenou klasiku.

Ta se opět běžela v kopcích nad Biskupicemi. Už z parametrů bylo jasné, že minimálně H21A bude mít značně jinou koncepci než klasika v sobotu. Naše převýšení bylo menší než na middlu předchozí den - samotné vedení trati se na mapě ani jednou nekřížilo, a poslední třetina byla - světe div se - prakticky downhill. Navíc bylo střídavě i trochu pod mrakem - což neznamená, že teplota klesla pod 30 stupňů. Po klidnějších prvních kontrolách na začátku jsem i já začal závodit, několik lidí jsem dokonce předehnal. Majka nakonec celkově skončila 5., já asi 11. - což je v tomto případě za polovinou výsledkové listiny. 

Celým víkendem nás svým nezaměnitelným stylem provázel Tonda Věžník, a tak jsme se kromě informace, že v pátek sprint běžela reprezentantka Denisa Kosová dozvěděli i spoustu zajímavostí z socio-demografie, zemědělství a kultury v regionu. Nakonec jsme ještě na kolech přes dva kopce dojeli do Svitav, kde zrovna jel vlak na Prahu. Víkend to byl výživný, ale vždyť to děláme pro radost!

1. etapa

3. etapa

4. etapa