Kotlářandy na Vltava Runu aneb "Ty prase...!"

14. 5. 2018 | Dominika Plochová

Za všechno může Bára! Ta přišla jako první s nápadem, že když jsme ten oddíl silných žen, neměl by být problém dát dohromady tucet členek štafety, která doběhne postupně ze Šumavy až do Prahy. A měla pravdu, dvanáctka se dala dohromady celkem rychle a když jsme navíc někdy v listopadu (asi díky zkušenosti s přihláškami na PPčka) uspěli i v klikací soutěži o přihlášku (300 čísel bylo vyprodáno za 30 vteřin), mohly jsme se začít těšit.

O tomto závodu jsme věděly už z dřívějška, v roce 2015 vyhráli hlavní kategorii v týmu HSH Ondra Pospíšil, Jirka Ramba a Martin Nývlt, další dva ročníky pak první místo opanoval Beermental team, který se z většiny taky skládal z orienťáckých borců. Žádné orienťačky však dosud tým neposkládaly, tak jsme se toho zhostily my!

Celý to není jen o běhu, neskutečná je u toho i týmová logistika. Dva týdny před závodem začala vznikat tato tabulka (je stále živá a byla i během závodu…), bez tý by to asi moc nešlo. Hlavním tvůrcem byla Simča.

Náš start byl v sobotu v 8:40 ráno na Zadově, dvě auta vyrážela už v pátek odpoledne, třetí až v sobotu ráno. Celý tým pohromadě jsme se tak sešly až v cíli. Nebudu vám tady nudně vypisovat, jak to probíhalo, když to daleko lépe vystihne naše společná WhatsApp komunikace… Ale jen výběr toho nejlepšího, někde s potřebným vysvětlujícím komentářem… Protože když dostane 10 holek (bez smartphonek Peťuly s Petrou) do rukou takový komunikační nástroj, je o zábavu postaráno…:-).

Ale ještě by se slušelo seznámit vás s tou komplet dvanáctkou (psáno postupně, tak jak jsme i starovaly v jednotlivých sériích úseků):

Auto A: Peťula (Snížková), Simča (Karochová), Vendy (Karbanová), Zuzka J.

Auto B: Jana (Ryantová), Jana (Faltová), Dominika (Plochová), Anička (Šňupárková)

Auto C: eMBéčko (Martina Bochenková), Bára (Margoldová), Lucka (Tučková), Péťa (Košťálová)

Takže kromě Janči Faltové samé stoprocentní Kotlářandy. Jana si svou účast v týmu vyvdala a coby neorienťačka trávila veškerý volný čas mezi úsekama tím, že si opakovala (jako navigace) trasu svého úseku a zkoumala to na Google Streetview ("po 2 km kolem hospody zatočím vlevo, pak poběžím 400 metrů uvidím kostel, odbočím po pěšině atd...":-)), protože se bála, že se na trase ztratí:-)! Nepochybuji ale, že po tomto víkendu už netouží po ničem jiném než vlastní registračce DKP....:-)!

Nakonec jediný, kdo se ztratil (a rovnou dvakrát) jsem byla já, naštěstí to dohromady nebyla větší ztráta než 30-45 vteřin, ale v jednom případě mě od velké ztráty zachránil náhodný zahrádkář...

 

Pátek 11. 5. večer - sedm z dvanácti žen už je na Šumavě, zbylých pět jim na dálku závidí malebné zázemí na chalupě u Venduly

eMBéčko: Úkol na víkend zní jasně: hlásit sympatické běžce přes whatsup!

Zuzka: I s fotkou?

eMBéčko: Jistě, Zuzko!

Zuzka: Nebo rovnou selfie? Ta s nejsympatičtějším vyhrává?

Dominika: Mám selfie tyč!

eMBéčko: Má i někdo z auta C selfie tyč??!!! A nezapomeňte pentličky na vlasy, ať jsme nejkrásnější!

 

Sobota 12. 5. ráno - auto C se schází v Praze k odjezdu a přeje na Šumavu hodně sil a drží palce a auta A a B už balí poslední saky paky a razí na Zadov fandit Peťule na startu

Bára: Děvčata zvládla první úkol - naložit 5 zadků a věcí do Fabie a už vás honíme!

 

Start vlny 20 minut před tou naší…

Zuzka: cíl je jasnej, předběhnout Robina!

Bára: eMBéčku je cíl naprosto jasnej!

 

Zuzka: A máme prvního sympaťáka do naší soutěže!

 

Peťula vystartovala za našeho pokřiku "Na Robina!" a auto B, které do svého startu mělo ještě spoustu času a trochu se nudilo, ji do konce po cestě zvládlo i občerstvit!

Po doběhu Simči (2. úsek) se začíná ukazovat problém, který řešíme pak po celý zbytek závodu:

Bára: Jste nejlepší! Ale, trochu nám kazíte propočet času na oběd...!

 

Dominika: Vendula na obzoru na občerstvovačce v Zátoni!

Poté, co jsme ji úspěšně občerstvily...

Dominika: Neřekla ani nic sprostýho!

Bára: Ani nekroutila hlavou?

Dominika: To jo!

Bára: Jste skvělý a my nervózní z toho, jak rychle běžíte!

 

eMBéčko: Pozdrav z hospody!

 

 

Zhruba tři hodiny po startu…

Jana F.: Mazec! Už máme 14 minut náskok vůči časům z tabulky!         

Dominika: A Zuzka už je tu!

 

eMBéčko: Jako pozadí dobrý, no…:-)!

 

Dominika (má cca 20 minut před vyběhnutím): Jarda (Tomeš) zrovna vyběh, to ho asi nedoženu:-)!

Bára: Ale jo! My ti věříme!

 

Sobota, cca 16 hodin, Autu C už se to taky blíží...

Lucka: Čekáme na předávku

Simča: Jste krásný! 

Jana R.: Dominika - Anička předávka v 15:00

Simča: Dominika je prase! 13 km za 60 minut!

Bára: Auto C už je dost nervózní z nasazené laťky, ale těšíme se! Fouká a mrholí, eMBéčko je na startu ve svém živlu!

 

Lucka: MB doběhla, má to za 52 (11,5 km, 200 m převýšení)

Dominika: A pak kdo je tady prase!!!

eMBéčko: Asfalt je hnus!

V průběhu závodu vůbec netušíme, kolik dalších ženských týmů běží nebo jaké mají startovní číslo. Můžeme pouze dedukovat z názvů týmů, které obsahují “běhny”, “girls”, “ladies” atd., ale my se taky jmenovaly Oddíl OB Kotlářka a samý ženský by z nás nikdo nededukoval… Každopádně po 8. úseku je šest minut před námi tým “Girls just wanna have run”... Startoval hodinu před námi, takže máme většinou 1-2 úseky dopředu přehled o tom, jak rychle ho běžely...

Dominika: Tomáš (Johanovský) má (asi ji objevil někde na startu) vyfocenou poslední stranu startovky s kategoriema a prej koukal, že my sme startovaly jako poslední holčičí tým. Ale jestli jsou “Girls…” holky nebo ne bohužel neví...:-(!

 

Bára hlásí svůj doběh

Dominika: No Báro, tys ale letěla, už máme jen 2 minuty na Jardu a 3 minuty na ty teoretický soupeřky, co možná třeba vůbec nejsou soupeřky:-)

Jana F.: Hele, holky, na čem vy jedete? Kdyžtak bych od vás dávku koupila!

Těžce předbíháme Simčinu tabulku…

Simča: Trochu jsem upravila ty standardizované průměry podle toho, jak jsme se lišily od předpokládaných časů, takže by cílový čas měl být více přesný!

eMBéčko: Nee, to z toho nebudu mít takovou radost!

Dominika: Já už to rychlejc nepůjdu, slibuju! 

Simča: Dominiko a Báro, máte práva na editaci tabulky, tak se to taky naučte!

Dominika: Mě to nejde a zrovna si dávám palačinku!

Simča: Necpi se palačinkou a snaž se!

Bára: Upravila jsem tabulku po Petry doběhu! Poprvé!

Dominika: Nene, to sem byla já!

Zuzka: Simča vzkazuje, že jste šikovný a jedné z vás se to moc pěkně povedlo!

 

eMBéčko: Nevíte, jak Jarda zjistil, jaký týmy jsou ryze ženský?

Jana R.: Nevíme, myslíme si, že se to dalo zjistit fakt jen na tý startovce na Zadově.

Dominika: Jarda říkal, že to ví od eMBéčka!

eMBéčko: Cože? Ale dyť já to mám od Jardy!

Dominika: Hm, tak očividně je to naprosto ověřená informace...

 

Díky Janě R. jsme postupně mohli krátce využít zázemí bytu v Českých Budějovicích

Dominika: Hlásím, že i já jsem se UMYLA!

 

Máme 8 hodin večer a Auto A už jede druhou sérii úseků...

Zuzka: Simča doběh 20:05 (tj. čas 47 min. na 10 km a 290 přev.)

Dominika: Cože, ta si dělá prrrrrdel!

eMBéčko: Simono, ty prase, vylepši si v tabulce koeficient!

Dominika: Naložila 9 minut údajným soupeřkám! Dyť tam byl megakopec, tos ho zbourala nebo běžela dolu jak Keňan?

 

Zhruba v 10 večer Auto C střídá v bytě Auto B, které startuje druhou sérii úseků přímo v Budějovicích… Biorytmy jednotlivých aut se značně liší, a tak zatímco jedni se rozcvičují, čekají na předávku nebo rozváží posádku, tak jiní se snaží aspoň na chvilku usnout...

Simča: Původní odhad startu MB je 2:03, ale teď už je to 1:35.

eMBéčko: Sakra, to se mi ani nevyplatí spát!

Simča: Zkus aspoň dvě hoďky.

eMBéčko: Šak jo, už mám i vyčištěný zoubky a sem ve spacáčku, mami!

Dominika: Poznatek! “Jedlovy běhny” startovaly po nás, tak to nejsou ženský! Aneb nudim se na předávce v ČB na náplavce… 

Dominika: Bolí mě nohy i vleže!

Zuzka: Tak stůj, ne?

Dominika: Tým “Lom Praha” nám moc fandí! eMBéčko, kde seš když tu krafeme s partou borců:-)? A pozdravujou Zuzku, kterou předbíhali a prej běží moc pěkně!

Simča: Zkuste prosím psát míň na WhatsApp, ať to tu tak nepíská, chceme chvilku spát…

Zuzka: Ale děkuju za pozdrav!

 

Po sérii dalších několika úseků, které byly (jako prakticky všechny) rychlejší než předpoklad…

Jana R.: Nemůžeme už se vykašlat na ty dostihy?

 

Auto B po doběhnutí nočních úseků (někdy ve 2 v noci) přejíždí cca hodinu ke Kamýku nad Vltavou, kde má svou první ranní předávku z noční série, kde se plánuje alespoň chvilku vyspat někde pod širákem...

Dominika: Uléháme do pangejtu 10 minut od předávky, dobrou!

 

Bára: Holky, moc se omlouvám, měla jsem to nečekaně o 1,5 km kratší a úplně jsem se nevydala, ale slibuju to vynahradit na úseku z Davle, to bude trhák!!!

 

Bára: Sledujem tyhle, asi jsou to holky a máme to s nima těsný! https://vltavarun.cz/live/watch-team/949

 

Zuzka: Další foto do soutěže!

 

 

Neděle, 6:30 ráno a Simča a Peťula už mají za sebou komplet všechny tři úseky!

Dominika: Simčo, Peťulo, hrozně vám závidíme, jaký to bylo potřetí?

Simča: Docela to šlo, 4:42/km!

Dominika: Nj, prase obecné:-)! To mi naštěstí nehrozí, já to mám 9 ze 13 km do kopce…:-(!

 

Simča: Zuzka šla o 4 minuty rychleji!

Bára: Ste skvělý, předběhly jsme Girls, máme na ně náskok 3 minuty!

eMBéčko: Jo! Nahánějte náskok, mě děsně bolí stehna a Štěchovice se blíží!

Dominika: Ježiš, MB, to sem ráda, že nejsem jediná, mě strašně!

 

Dominika: Anička se statečně rozběhává, přestože se jí chce blejt, ale vypadá rozhodně lépe a odhodlaněji než když se chce blejt mě!

 

Simča: Dominoooo pras to!

eMBéčko: Domino, doufám, žes to prasila!

Anička: Domča teď běží!

eMBéčko: Já vím, ale aby měla co číst po doběhu!

 

Jdeme do finále třetí auto jde na svou poslední sérii a navíc se začíná ukazovat, že potenciální soupeřky jsou asi reálný. Čtyři úseky před koncem na ně ztrácíme 6 minut...

Bára: Takže Girls se válej na předávce v Hradišťku vedle mě, vypadají, že jsou fakt ženský! Jsou docela sympatický, ale přece jim to nedarujem! Teď jsem odposlechla, že na minulý předávce byly 10:24 a teď akorát předávaj v Hradišťku

Lucka: A další se připravují tady u mě v Davli! Báro, tu dáš s přehledem, narvi to!!

Bára: Bolí mě koleno, ale zatnu zuby! A začíná to děsným krpálem. Ale dám do toho všechno!

Dominika: Občerstvily jsme MB ve Štěchovicích! Hele a vy ste se těch holek ptaly, jestli jsou jen holky?

Bára: Ne! Já je jen šounila! Těším se na MB!

eMBéčko: Už sem v cíli! Asi chcípnu! Co mám dělat, jedu pro Báru do Davle?

Dominika: Ale my tě milujem!!

Simča: Je v cíli někdo, kdo nám řekne cílový čas těch Girls?

Dominika: My to snad stihnem…

Simča: Tak nejlíp vyhoďte zvěda ještě než zaparkujete, ať to zjistí a pošle nám to. Bude to o minutky, tak ať Pétě spočítáme tempo na poslední úsek!

Lucka (velmi krátce před předávkou, na které čeká sama jen s telefonem): Spočítejte mi taky tempo, ale fakt rychle!

Simona: Na 42 min je to 5:07!!

Lucka: A na 40?! Rychle!

Dominika: 4:52!!

eMBéčko: Lucka má prostě jasný pokyn běžet jako prase!

Nakonec to Lucka šla 39 min… Když vybíhala (běžela už předposlední úsek), měly jsme se soupeřkama stejný čas, po Lucčině doběhu jim dáváme 3 minuty.

Dominika: Lucka vostrouš největší!!!

Dominika: Jestli zjistíme, že tam s těma Girls běželi 4 chlapi…:-)!

Simča: Pro Péťu na finální úsek máme zajištěno občerstvení dvou zvědů na kolech!

Bára: Jaký je pokyn na outfit na doběh? VltavaRun triko nebo vesty/overaly?

Dominika: Vesty a overaly!!

Simča: Tak Pétě stačí jít 5:17 na kilák (11,5 km po rovině…)

Jana F. (zvěd v cíli): Tak potvrzuju, že ty Girls jsou holky a teď doběhly. Fotit je nebudu, ale jsou moc hezký:-)!

eMBéčko: Taky jste tak nervózní?

Dominika: Já ne, já Pétě věřím, je to přece silná žena!

Zuzka: Minuly jsme Péťu s cyklodoprovodem na konci neasfaltové pěšinky před Zbraslavským mostem, běží jako antilopa!

A pak už následovalo čekání na Péťu 100 metrů před cílem, kam doběhla s bezpečným náskokem, jen trochu bílá jako stěna a se slušným žaketem. Ale naštěstí jsme ji v cíli brzy vzkřísily a mohly se radovat z vítězství! Celkově nám pak patří 43. místo z 300 týmů. Něco málo přes 360 km jsme zdolaly za 29 hodin a 37 minut.

Jak už jste asi pochopili, závodu se zúčastnili v dresu jiných týmů (oni by asi i běželi rádi s náma, ale jsou to chlapi, no...:-)) i Kotlíci Tomáš Johanovský (skončil 3. v kategorii týmů o max. 9 členech) a Jarda Tomeš!

 

Cílem samozřejmě nic nekončí. Návrat do reality je skoro náročnější než závod sám...

Neděle večer...

Jana F.: Dobrou noc! Jste skvělý! A taky hrozný prasata!

Dominika: Taky bych šla spát, ale nejdřív musím na záchod a nejde mi vstát z postele!

Pondělí ráno a zbytek dne...

eMBéčko: Můžete mě někdo odnést do práce?

Vendy: Já nevím, jak odvedu děti do školky, je tam 30 schodů! A už vůbec nevím, jak z tý školky odejdu!

Dominika: Já nevím, jak slezu z pátýho patra!

Jana R.: Ach jo, já to asi flákala, mě schody netrápí, ale děsně se mi stýská:-)!

eMBéčko: Spíš seš prostě prase a nic tě nebolí, jak jsi dobrá!

Zuzka: A kdo půjde dneska běhat?

Anička: HAHAHAHAHA

Lucka: Já se vzbudila v pět ráno, že jsme zaspaly předávku! Klárka leze po bytě rychlejc než já!

Simča: Já jedu do práce na kole, tam nehrozí žádné schody!

Dominika: To je dobrej nápad, ale já bych to kolo nezvládla snést z druhýho patra.

eMBéčko: Já jdu do kina, tak to taky nešlo jet!

Simča: Jo, randíčko, jo:-)?

Jana F.: Holky, asi na mě máte dobrej vliv! Alergoložka se na mou dnešní křivku ze spirometrie dívala, jak kdyby viděla zázrak!

Simča: Nutně potřebuju masáž! Kolo dobrý, ale chodit nemůžu!

Dominika: Hurá, Simča je člověk a ne robokop! Co Jana R., tam mám taky podezření...:-)!!

Pondělí večer...

Dominika: Musím říct, že můj žaludek se pořád ještě pořádně nesrovnal, tak teda nevím, z čeho vlastně teď docela v pohodě žiju, ale mým soukromým vítězstvím vikendu je, že sem NEBLILA, hurááá:-)! (omlouvám se těm, kdo právě večeříte!) Sakra, to sem jim včera měla říct na tu kameru...!

No, ono možná stačilo, když jsem si pro tým po vyhlášení přebírala poukázky a podepisovala jejich převzetí, že jsem hlavní organizátorce, která mi nerozuměla jméno řekla, že jsem "Plochová - P jako PRDEL!" (Odůvodňovala jsem to tím, že přede mnou stála Vendula a nic jinýho mě nenapadlo...:-))

A kdo jste dočetl až sem, tak vězte, že ještě chceme poděkovat Martinovi Sajalovi a Mapáčkovi, kteří na posledním úseku sloužili Pétě jako pojízdná občerstvovačka a díky nim nám tam na tom sluníčku neshořela úplně!! A pak i týmu Girls just wanna have run, se kterým, ač dlouhou dobu jen potenciálně, jsme na dálku soupeřily, což nás dost motivovalo. Chtěly jsme se s nima na místě potkat i osobně, což se bohužel nepodařilo, ale děkovala jsem jim ve všech svých mediálních výstupech, tak třeba se to k nim dostane aspoň tak (nakonec nás kontaktovaly v pondělí večer ony samy, gratulovaly a taky děkovaly za skvělé soupeření...).