Saxbobéčka ve Fojtce
9. 6. 2014 | Ivana Mrázková
Letošní SAXBO se posunulo z obvyklého začátku května na sedmý a osmý červen proto, aby pořádající oddíl OK Chrastava ve spolupráci s německým o-oddílem HSG Turbine Zitau zvládl kromě tradičního SAXBA žebříček Béčkařů i závodníků Ještědské oblasti. A že se měli pořadatelé co ohánět! Sjelo se přes patnáset závodníků.
Fojtka, Fojtka.. tady přece byl kdysi PÁPRSOB! No, kdopak si (kromě P. Svobodného) ještě vzpomene?
Do Fojtky se z Prahy dostanete za hodinu a půl, sliboval navigátor. Ha, ha, ha. Sliby chyby. Dvě bouračky v sobotním dopoledni plus zúžení do jednoho pruhu nutilo automobilisty hledat si mimo R10 jiné cesty na sever. Čili nakonec bylo ucpáno všude. A nás znervóznělé orienťáky dopravní situace donutila obtěžovat šťastnější z nás, kteří se dřívejším probuzením dokázali bouračkám vyhnout a tudíž nás mohli přehlásit na pozdější časy. Petra S. dokonce na úplně poslední startovací čas.
Po třech hodinách cestování se vydáváme od parkoviště vzhůru na louku. Teplota nastoupala ke 30°C. Naštěstí na louce už parkují hasiči s cisternou a je si kde zchladit nervózní hlavu. Stavíme s Dlouhými zelený stan a tušíme, že na té obrovské shromažďovací louce a v přilehlém lesíku bude Kotlíků víc, ale nepodařilo se nám se se všemi setkat. Důkazem neuskutečněných setkání jsou zbylé mapy, které zase nikdo nechce!
Startuji poslední ze své kategorie a mohu si tedy vyslechnout rady od doběhnuvších soupeřek: „Jdi krokem a pečlivě mapuj, běhat se tam stejně nedá…“
Start je přes rozpálenou louku a do kopce, sakryš, asi bych měla přidat. Uf proč mi „radilka“ neprozradila že je to na start takhle náročné!? Přes kořeny, klacky a bažiny se pokouší dorazit na start i rodinka s kočárkem. No, rychle jim chvíli podržím palec; snad kočárek společnými silami dostrkají k transparentu.
Čas 160 a mohu vyrazit. Hele, takovej velkej plot a není v mapě? Musím si asi očistit mapu – tolik „mušinců“, nebo co to je. Aha mezi závějemi černých teček rozeznávám plot i na mapě. No tak to už teď bude jasné! Kolem mě proskáče svým přesklackovým během Martin. No ovšem, to je jeho terén. Jak to ten chlapec jenom dělá? První tři kontroly mám za sebou, zvládla jsem je poklusem tak bych mohla zrychlit. Pouštím palec z mapy a potoky počítám jen tak zhruba. Ten třetí co přeskakuji asi mapař zapomněl nakreslit, jasně tady už to musí bejt a šup, stojím a zoufale se rozhlížím, jestli se mezi kameny, klacky a bažinami neobjeví nějaký záchranář. Juch, kouzelný dědeček asi tak H60 v turnovském dresu mi prozrazuje nemilou pravdu – jsem opravdu za třetím potokem a za pásem balvanitého pole daleko od své čtvrté kontroly.
Dávám si pozor a klátím se tím obtížným terénem od kontroly ke kontrole vpřed až skoro k sedmé kontrole, kde pozornost po dlouhém seběhu malinko otupěla a už zoufale prolejzám hustník. Nebýt stejně zoufalého H45, který ale měl víc štěstí než rozumu a k hledané kontrole sjel po zadku, bloudím tam ještě teď. S úlevou se vydávám ke sběrce. Potkávám Evu, která se musí pro tu hustníkovou sedmou kontrolu vrátit.
Shromaždiště naštěstí dokázalo mé bolavé sebevědomí utišit zlatavým mokem a dobrými buchtami. Někteří Kotlíci jsou veleúspěšní, jako třeba Kinynka je druhá a určitě i další, jen se mi nechce na ty výsledky vůbec koukat.
Petr se konečně taky vrátil z lesa a vyrážíme za odpočinkem. Ještě v Bílém kostele odevzdá HaDu rodný list pejska Edy, my s Evou se s pidi jezevčíkem pomuchláme a jedeme na večeři a na chalupu a hrát Scrabble a lehce po půlnoci spát.
Neděle je už od rána nažhavená na teplotní rekord. Ajajaj to se mi do toho kamenitého lesa nechce. A dnes je start dva a půl kilometru daleko. Ale když ostatní jedou, tak teda jedu s nimi.
Tratě jsou kratší, víc kontrol a samé kamení. Překvapuje mě, kolik lidí se motá už kolem mé první kontroly. Tady by přeci mělo být kontrol přehršel a oni běží k té mé a já musím stát frontu na odčipnutí si! A na dvojku se ten dav hrne taky podobně. Pěkně schovaná kontrolka a další kámen a pozor čtyřka není kámen… ale skalka. Palec mi tuhne v křeči, jak ho tlačím do mapy. Hlavně nepovolit! Páni, tady je lidí… kdyby mi tu 49 aspoň našli. „49 je tamhle“ říká H75. Ale dyk já nic neřekla nahlas!? Asi jasnovidec. Docela mě rozhodil a místo na devítku mapuju rovnou na desítku. Naštěstí se kolečka na mapě dotýkají a desítku podruhé nacházím opravdu rychle. Dobrý, dobrý a najednou kontrolu 13 vůbec nechápu, ale naštěstí nacházím. Sem bych se chtěla podívat po závodě znova. A vůbec, je mi líto, že už běžím na sběrku. Hledání mě tentokrát móc bavilo. A za odměnu jsem třetí a mám další saxbovou medajli do sbírky.
Pavel S. taky dobře hledal a je druhý a konečně výborně hledal Kuba Illner a je první! Další výsledky zde.
Občerstvovači nezklamali ani v neděli, koupání v přehradě bylo skvostné, cesta domů bez zdržení podle plánu.
Několik fotek z Béčkového závodění je tady.
Článek sepsala Ivana Mrázková, děkujeme!
