Pravdivý Příběh Pěkných Prázdnin
28. 8. 2015 | Majka Pospíšilová
Pátek
Takže jsme jeli. Někdo autem, jiný vlakem, ale nakonec jsme všichni dorazili na místo. Kotlářka si na louce u Kacanov vytvořila pěkný stanový tábor. Myslím, že místním při pohledu na louku plnou stanů, krámů a špinavých sušících se věcí proběhlo hlavou – radši tábor uprchlíků, než tohle! Páteční trénink prověřil naše schopnosti, tak třeba já jsem si ověřila, že v lese už nestačím ani Tomíkovi Janovskému. Zuzka zase praktikovala výuku OB pro prenatální. Večer si akorát chlapci srovnali své těhotenské testy a dva z nich byly pozitivní, Kluci, gratulujeme!
Sobota
Na druhý den jsme se probudili do slunečného rána plni očekávání, co nám přinese první etapa – krátká. Čekání na start jsme si krátili hlídáním hladové a divé zvěře (rozuměj DKP mladých nadějí), kterou se povedlo jakž takž zkrotit. Samotná trať mě překvapila tím, že byla vlastně relativně jednoduchá (ano, srovnávám s Advantou, takže zas tak jednoduchá nebyla). Největším problémem pro mě bylo čtení drobných detailů na mapě s měřítkem 1:10 000 (Radeč). V praxi to vypadalo tak, že jsem vždy doběhla na místo, kde jsem si byla stoprocentně jistá, že bych měla mít kontrolu, ale nebyla jsem schopná ji dohledat. V dámské elitě znamenaly naše snahy hattetra (něco jako hattrick, ale byly jsme 4 – já, Domča, Simča a Kiny) a porazily matku na volné noze, jak nazval Martin Janda Monču D. Lúca ovládla D21A, Tonda byl v H18 druhý. První etapa ve výsledcích je zde. Mým největším úspěchem byl nejrychlejší postup na sběrku a do cíle (o 2 vteřiny před druhou!).
Druhá etapa následovala hned odpoledne. Čekal nás sprint, měřítko mapy Jezírka bylo pro mě přívětivější – 1:5 000, nicméně sprintový klíč v lese trochu mate – i velké cesty jsou poměrně málo viditelné. Moje prohlášení o tom, že přece při lesním sprintu nezávisí na volbě postupů, mě pronásledovalo celou trať. Volby postupů byly nejen přítomné, ale často dost zásadní – dalo se ztratit tím, že člověk zbytečně vyběhl kopec (postup na sběrku), na tom, že měl jeden z postupů výrazně jednodušší dohledávku, ale i na tom, že se – bohužel – doběhlo do oblasti, kde byl místo bílého lesa les zelený. Jak ale poznamenal Libor Forst, byli i tací, kteří neměli na mapě krom vrstevnic a skal skoro nic (běžel legendární trať ultimate). Takže si vlastně není na co stěžovat. Tato etapa potrestala skoro všechny, i když některé méně, což si můžete prohlédnout zde. Když už se jednalo o druhou etapu, tak Kotlíci vzorně obsazovali druhá místa – Sofinka v liniích, Domča v dámské elitě, Lúca v D21A, Ivana v D55. Jen Tonda to zkazil a byl 3. v H18. Tentokrát jsem byla bez velkého úspěchu. Můj postup na sběrku byl tristní (špatná volba a ztráta 41´), doběh do cíle až druhý (ztráta 1´).
Večer byl, jak už to tak na PP bývá, plný zábavy. V první řadě se jednalo o PP píchače, který bohužel pro DKP borce skončil před finále, takže přišli o společný pobyt vítězů na toice. Následovalo video ze závodů, do kterého se probojoval pouze Simčin Ondra, výkony nikoho jiného asi nestály za záznam. Video najdete zde. Následná PP párty se naštěstí nenatáčela, DKP borci a borkyně se zde příliš nevyznamenali –nevydrželi do finále a ani neobsadili cizí stany. Z ostatních mimooddílových výkonů stojí za zmínku Ňufův. Ten bojoval tak usilovně, že mu okolo půlnoci došly síly a po neúspěšných pokusech usnout na stole se vydal hledat cíl (rozuměj vlastní stan). Po cestě k cíli obrazil hodně kontrol (rozuměj cizích stanů), bohužel jeho orientační schopnosti nebyly dostatečné, takže do cíle nedorazil, přestože jsme mu poskytovali rady, což bylo samozřejmě proti pravidlům. I takové příběhy, vážení sportovní přátelé, jsou nedílnou součástí našeho nejoblíbenějšího sportu. Často končí, jako ten Ňufův, pokorou a studem. Neúspěch v noční etapě ho totiž odradil od nastoupení do etapy další – nedělní klasiky.
Neděle
Nedělní ráno bylo pro některé nepříjemným probuzením, ať už byla na vině zima, nebo některá z předchozích (nočních) etap. Jednalo se o klasiku – závěrečnou a rozhodující etapu. Boj se odehrával na mapě Bukovec, předcházela mu horolezecká vložka po cestě na start. Etapa byla hodně běžecká, rozhodovala spíš rychlost nohou, než rychlost šedých buněk mozkových. A taky záleželo na tom, jestli se někdo snažil, žejo. Takže vítězům hurá – 3. Lúca v D21A, 2.-3- v D21E Domča a Simča (i když pokud se počítá, kdo je vidět víc, tak zvítězila jasně Simča – viz fotografie). 2. v D55 byla Ivana Mrázková. A čest poraženým – zbylým cca 40 Kotlíkům. Jo a abych nezapomněla – opět se mi podařilo urvat doběh, o neskutečné 2´ před druhou.
A co si z letošních PP odnáším?
Co dělá Vincek na bedně? Kdo mu to dovolil, nečetl snad pokyny pro vyhlašování výsledků? (pro neznalé, Vincek je mimino vítězky D21E)
Žaket může přijít i po cestě na start. (Petra)
Běžet chlapská béčka je přívětivější, než běžet veterány. (Pavel)
Nepřekonatelná skála na mapě? Jak pro koho. (Simča)
Když probíháš cílem, je to opravdu záměr stavitele. Rozhodně se nezapomeň občerstvit, možná to bude poslední příležitost. (Majka)
Největším nebezpečím v lese není pád ze skály, ale možnost být přejeta horským kolem. (Majka)
Ono se to rozbilo. (Kiny o brečícím Jonášovi)
To je vosí hejno. (zaznělo z DKP ležení v době, kdy nad ním létal dron)
Ty si furt stěžuješ na mapu! (Filip Stárek na mě – ale jinak jsem závody chválila, opravdu!)
Kéž by se vyhlašovaly doběhy, tam jsem neporazitelná!
