Modrobílá okupace Tábora
21. 5. 2018 | ...
Uplynulý víkend byl takovým malých jarním vrcholem kotlářácké žákovské skupiny. Po nejednom jarním soustředění, hojné účasti na závodech Pražského žebříčku a od půlky května i PPŽ bylo na čase vyrazit společně i na nějaké velké závody! A protože nejsme žádní troškaři, vyrazili jsme rovnou na Mistrovství ČR ve sprintu do Tábora. Lákadlo to bylo veliké, a tak jsme se ani nenadáli a ve startovce jsme mohli napočítat více jak devadesátku Kotlíků.
Vyrazili jsme v sobotu ráno do posledního místečka zaplněným autobusem. Na poslední chvíli jsme zvolili přeci jen “hustníkový” postup přes Benešov a doufali, že bude aspoň trochu průběžný. Naštěstí byl, a tak jsme do Tábora dorazili právě včas, aby se starší kamarádi dorostenci vypravili do karantény a my mladší k cílovému koridoru sledovat nejlepší české orienťačky jak postupně finišují svůj závod. Na velkoplošné obrazovce jsme navíc mohli sledovat záběry z přímého přenosu závodu, který vysílal kanál ČT4 sport, a kde jsme se tu a tam mihli i my, jako zuřiví fanoušci. Nejzuřivěji jsme fandili (to jsme málem zbořili celý Tábor!!), když dobíhala Dominika, vypadalo to, jakoby si zaplatila a dovezla celý fanklub, ale teda nevím, kolik by takovýmu fanklubu musela zaplatit, aby se kvůli jejímu 18. místu do Tábora tahal...:-)!
Pak přišli na řadu dorostenci, co už se v té karanténě museli teda sakra nudit. Dvě hodiny čekat někde v parku bez mobilu na desetiminutový závod? Stálo to vůbec zato, Milane? No, hned po doběhu jsme se ho zeptat nemohli, protože nás trenéři honili po břehu Jordánu při rozcvičce a různých zapeklitých hrátkách. Ale pak už jsme se v závodění konečně dostali na řadu i my! To by jeden neřekl, jak se i ve městě může člověk zamotat! Úzké uličky, všechno je to k sobě tak hrozně blízko, no, kdo se v tom má vyznat? Kája, Viki, David a Eda! Tihle borci si se spletitými táborskými uličkami poradili v desítkách a dvanáctkách parádně, a kdyby pořadatelé vyhlašovali i žákovské kategorie, tak by vystoupali na bednu! Sprint je rychlá a krátká disciplína (to dá asi rozum už dle toho názvu, že…), kde jde o každou vteřinku, takže je třeba pochválit i nás ostatní, jak jsme se s tím parádně popasovali! Na vyhlášení jsme teda zatleskali aspoň tomu Milanovi, co za těch deset minut běhu vyhrál pravou zlatou medaili!
Večer jsme šli na véču, měli jsme pro sebe celou hospodu, kde nám moc dobře uvařili a my jim zato skoro zbourali dětské hřiště. Táta Levák ten dřevěný hrad se skluzavkou statečně bránil vlastním tělem proti obrovské přesile. I tak byl několikrát hrad dobyt skrze padací most! Po návratu do tělocvičny byli nejdřív hromadně do sprchy za velkých protestů nahnáni kluci, za o něco menších protestů pak i holky a pak nás Jarda ještě pěkně protáh, aby se nám druhý den běželo ještě lépe a pak už se šlo spát. Někdo tam pěkně chrápal!
V neděli se běželo v lese, hurá! I když zas ve městě aspoň nebyly ty kopřivy… Ale tady bylo super, že shromaždiště bylo na veliké louce a tak hnedle jak jsme doběhli závod jsme mohli ještě dvě hodiny v kuse hrát (hráli bychom i dál, ale už bylo vyhlášení...) furt do kola na mrazíka! Nechápu, že jsme byli jediní, taková velká louka... Na vyhlášení jsme pořád jen jásali a tleskali, za což nás ocenil i komentátor, jací jsme správní fanoušci! No bodejť by ne, když to tam v desítkách a dvanáctkách byl samej Kotlík, že z té modrobílé až přecházel zrak…! Šimon, Kája, Julča, Martin, David, Matěj, Viki a taky ten statečný táta Levák, ti všichni dostali medaili!
A pak už jsme jeli domů.
Výsledky ze sprintu, výsledky z nedělní krátké tratě a fotky od Tondy Šubrta a fotky od Jany Procházkové, kdybyste jako něčemu nerozuměli, nebo chtěli rozumět lépe...
Málo nás nebylo...
