Na kole i pěšky nebo rovnou za kopečky aneb letní soustředění na Šumavě
3. 8. 2015 | Dominika Plochová
Zatímco předchozí dva roky jsme letní běžeckou přípravu na podzimní sezónu absolvovali na tatranských hřebenech, letos jsme se uskromnili a spokojili se s tuzemskou lokalitou a poslední červencový týden jsme se vydali do Nových Hutí na Šumavě. Od soboty do soboty jsme zde absolvovali 6 ranních posilovacích rozcviček, 6 výběhů o průměrné délce 20 km, 5 cyklovýletů a jednu „třešinku“ na závěr.
Na Šumavu to není tak daleko jako do Tater, a tak se zdejší pobyt otevřel i těm, co si nemohli dovolit celý týden dovolené (nebo těm, co se báli, že by to celé nevydrželi!). Úvodní tréninky a výběhy jsme tak absolvovali v úctyhodném počtu 15 osob. Program byl pestrý, jen co člověk padl na postel znaven po dopoledním výběhu, už aby si chystal helmu a kolo na odpolední cyklovyjížďku. A když už jsme byli na horách, nesměl chybět ani HROB, který moc pěkně připravil Ondra. Bažiny střídal prales, prales střídal kopec jako kráva, potom přišly pastviny a zase bažiny, prostě závod jak má být a kdo našel všechny kontroly (což nebylo samozřejmostí!) vyluštil celou tajenku! Jarda HROB absolvoval sám po svém pozdějším příjezdu a skončilo to tím, že nám telefonem diktoval souřadnice z jakési cedule v lese, kterou našel po několikahodinovém bloudění. Byl sice mimo mapu, ale jen nějakých 500 metrů od našeho penzionu. Zážitek to byl každopádně silný!
V pondělí večer nás část účastníků opustila směřujíc vstříc pražskému pracovnímu procesu. Majka s Ondrou hodili na záda obří batohy se slovy, že to balí, berou roha a zamířili k hranicím doufajíc v lepší budoucnost na západě.*
Nedílnou součástí začátku každého dne byla rozcvička, nekompromisně v 7:45. Opravdu fascinující byla (po pondělním odjezdu některých sabotérů:-)) pravidelná 100% účast! U spolubydlících hlavní rozcvičkové šikanérky se nebylo čemu divit, ti neměli na výběr, ale i obyvatelé ostatních pokojů se pochlapili a denně před snídaní poctivě posilovali!
Když nám v úterý začalo docházet jídlo a bylo třeba doplnit zásoby, výběh do Vimperka byla jasná volba. Na středu padlo běhací volno, a tak jsme cupitání po vlastních vystřídali za celodenní výlet na kole. Během sedmdesáti kilometrů nezůstal ušetřen ani hrad Kašperk, ke kterému vede 2 km dlouhý výšlap s až 20% sklonem. Po obědě parádička, ještěže ekobioracio restaurace v Kašperkách dává takové vrabčí porce!
Ve středu večer dorazili další účastníci zájezdu – Kinynka s Kaulim a Jonášem. Tomu nejsou chudákovi ještě ani dva měsíce a už točí jako reproš. Není divu, že jak může tak spí. Dopoledne 20 kiláků na bruslích s mámou, zatímco táta někde běhá, po obědě střídačka máma jde na kolo a Jonáš si dá dalších 20 km na bruslích pro změnu s tátou. Rodiče za to od kolemjdoucích sklízejí reakce různého typu – „Ten je hustej“, „Je normální?“ anebo jen němé zírání s otevřenou pusou. Když Jonáš druhý den dostane možnost klidného odpoledne s hodnými tetami a strejdy bez dosahu rodičů, je za to vděčný, celou dobu spí (dobře, chvíli brečí, když mu otec-teoretik Libor odmítá dát dudlíka se slovy, že je věděcky prokázáno, že špuntování dětí dudlíkem jim snižuje IQ...) a pos*re se až za ušima až mámě na klíně:-)! Je to svědomitý a férový sportovec! A Kaulíci už ho od teď neutěšují nějakým ťuťu ňuňu, ale se slovy "Jonáši, neřvi, nebo nedoděláš ani základku!"
Páteční závěrečný výběh na Boubín pojal již každý dle svého, někdo v závodním tempu, někdo jako procházku. Pro trojici Dominika, Jirka a Libor to ale ještě vrchol soustředění nebyl. Již dříve bylo jasné, že jedno osobní auto čtyři kola, pět osob a věci ještě dalších třech lidí asi nepojme. Proto padl návrh, že by to tato trojice mohla během víkendu dojet do Prahy na kole. Pohodička, někde se přespí, 2x sto kiláků, to nějak dáme. Jak to tak již bývá, v průběhu týdne začalo hecování, a tak jsme v sobotu v osm ráno vyjížděli z Nových Hutí s tím, že to dáme celý za den (něco přes 170 km)! Na horskejch kolech (95% bylo po silnici), jedinej Jirka s nášlapama a všichni s dosud maximálně 100-120 ujetejma kilometrama… Kauli radil, že je to jen o hlavě, Jirka namítal, že možná i o nohou a zadku, ale co, nejsme másla, dali jsme to a po 11 hodinách včetně pauz na oběd, pivo a zmrzliny jsme to všichni dojeli. Mě totálně fascinovalo, že zatímco já měla po dvou hodinách vypitý všechno pití a snězenou půlku svačiny na celý den, kluci se ničeho ani nedotkli. Ještěže vylučovat někdy museli, protože jinak nevím, jak by to dopadlo…:-)!
Každopádně to byl naprosto parádní týden se skvělým programem, partou i počasím a všem účastníkům velké díky!
*V Rakousku prý byty a dávky zdarma nerozdávaj, tak jsou naši emigranti zase rychle zpět v ČR.
