Orienťákův běloruský deníček, část první

27. 6. 2019 | Milan Malačka

Celý příběh se sice začíná psát už na námi pořádaných nominačních závodech ŽA u Doks a vlastně i ještě dřív v zimě, kdy jsme začali pořádně šlapat do tréninku, ale jeho nejzajímavější část nadchází právě v těchto dnech - v běloruském Grodnu totiž probíhá závěrečná příprava českého týmu na mistrovství Evropy dorostu. To na ni plynule naváže a proběhne tento pátek až neděli, každý den od 10 hodin, takže nezapomeňte v práci dát nohy na stůl, otevřít web  (kde už tou dobou snad budou viset podrobnější informace včetně odkazu na napínavé live výsledky) a držet palce mně i ostatním reprošům. Stejně už se teď určitě každý den díváte na přímé přenosy ČT z letní olympiády dětí a mládeže, kde se PraŽákům v orientačním běhu nadmíru daří.

Abychom byli správně naladění na onu mírně členitou zeleninu, která nás měla podle ukázek a okolních map v Bělorusku čekat, vydali jsme se o předminulém víkendu nejprve do Brna a pak do slovenského Šaštína, kde se nachází pár alespoň vzdáleně podobných terénů. V Brně jsme si připomněli sprintovou rutinu a vyzkoušeli situace v jemných údolíčkách, v Šaštíně pak proběhl farstovaný trénink s hromadným startem, volnější vrstevnicovka, a na závěr klasika s parametry stejnými, jako bude mít ta MEDová. Jako relevantní se zpětně ukázal hlavně první farstovaný úsek - delší postupy v nejasném zeleném porostu s popadanými kládami a hradbami křoví. A užitečnou přípravou se ukázalo být i neuvěřitelné množství otravných komárů, kterých je v Bělorusku taky spousta. Celý výlet i s odkazy na GPSky a komentářem šéftrenéra Máry najdete na stránkách repre. 

Další dostaveníčko už měl celý tým na shromaždišti MČR na krátké trati o uplynulém víkendu. Před nedělním vyhlášením jsme se ve fungl nových overalech představili všem přítomným, pak nasedli do aut a vydali se směr Polsko. Jedna z posádek byla ještě donucena zvolit méně výhodnou volbu postupu přes Brno (protože do Běloruska se bez pasu cestuje fakt těžko), která se ale ukázala méně ztrátová oproti naší variantě s objížďkou nedostavěné dálnice a hodinovým zásekem ve stojící koloně, při kterém jsme se ale aspoň proklusli a užili si výhled na auta převrácená na střeše deset metrů od dálnice - jak z akčního filmu. O půlnoci jsme pak dorazili na naše nocoviště u Varšavy.

Další den jsme pak plánovali překročit běloruské hranice a zaběhnout si seznamovací trénink. Zatímco přejezd hranice do Polska jsme zvládli za zlomek sekundy, tady to bylo na pár hodin. Vyzváni k předložení různých dokladů jsme byli celkem čtyřikrát a navíc se jen stěží dorozuměli - jak jsme později zjistili, v Bělorusku vládnou angličtinou snad jen tři dívky, které nás odvedly z ubytování na večeři.

Už na správné straně hranic jsme dorazili na místo tréninku. Jelikož bylo asi 8 hodin večer, trochu jsme si ho museli zkrátit, ale už jen 40 minut v místním lese nám ukázalo, co máme čekat. Neustálé uhýbání větvím a malým stromkům, akrobatické překonávání ztrouchnivělých klád, které nikdo neuklidil nebo prošlapávání cest loukami plnými kopřiv a dalších bylin sahajících až po ramena - to jsou typické úkoly závodníka na trati. A má-li se v tom člověk ještě orientovat, nebo se nedejbože pokoušet držet směr světle zeleným hustníkem, kde není vidět dál než na dvacet metrů, stává se běh s mapou docela tvrdým oříškem.

Zatím nejhnusnější i nejhezčí části zdejších lesů nám ukázaly farstované úseky na mapě relevantní k prostoru štafet v úterý dopoledne. Odpoledne pak navazovaly sprintové intervaly, po vyčerpávajícím boji s vegetací byly vlastně za odměnu. Pochopili jsme, proč byl sprint netradičně zařazen až na konec celého mistrovského programu - aby se na zdejší terény mohlo vzpomínat v dobrém. Intenzivní přípravnou část pak zakončila včerejší klasika, třeba já už odcházel z lesa z tím, že vím, co čekat. 

Užíváme si ale i jiné aktivity než orienťák. Leninovy sochy v nadživotní velikosti jsme viděli už dvě a uprostřed kruhového objezdu, kde věčně svítí červená a přesto všichni jedou, je zase sovětský tank na podstavci. Každý den taky procházíme kolem nepřetržitě hořícího ohně před sloupem s pěticípou hvězdou. Autobusy a auta jsou tu o deset let starší než my všichni a předjíždí se zásadně zprava, ale aspoň mají na semaforech odpočet, kdy padne zelená. A i když někdo tvrdí, že je to tu jako před 40 lety u nás, jsou tu všude plně vybavené supermarkety, dokonce bez front na banány a pomeranče (ačkoli místní měnu v zahraničních směnárnách nevyměníte).

Aktuálně pilně odpočíváme a těšíme se na odpolední modelové ukázky terénů, které jsou už součástí oficiálního programu. V pátek je na programu klasika, v sobotu štafety a v neděli sprint, a k tomu slavnostní ceremoniály, vyhlášení vítězů a tradiční banket. A jestli se ze zdejších nekonečných hustníků vůbec vynořím, určitě dám vědět, jak to dopadlo. Kdo by byl nedočkavý, zajímavých odkazů k prohlížení je víc než dost:

Oficiální report z první části soustředění i s mapami, GPS záznamy a fotogalerií: http://reprezentace.orientacnibeh.cz/novinky/cist/1080

Rozhovory a představení týmu:

D16 http://reprezentace.orientacnibeh.cz/novinky/cist/1081

H16 http://reprezentace.orientacnibeh.cz/novinky/cist/1083

D18 http://reprezentace.orientacnibeh.cz/novinky/cist/1082

H18 http://reprezentace.orientacnibeh.cz/novinky/cist/1084

Web EYOC, včetně živých výsledků a GPS trackingu: https://eyoc2019.by/en/

Článek o-news: http://o-news.cz/eyoc-se-blizi-jak-si-povedou-cesti-dorostenci/

Béďův komentář: http://www.lpu.cz/beda/#svet