Lovoš

15. 12. 2016 | Jirka Ramba

Pokud se chcete fyzicky odrovnat, nemusíte rovnou na 46 km dlouhý Koloběh. Stačí třeba i 3 kilometrový závod. Ten jsem běžel já.

Byl to závod do vrchu na Lovoš hned u Lovosic, který byl posledním závodem cyklu Král Středohoří. A protože je Lovoš už v Českém Středohoří, jde o typickou vyhaslou sopku s pěknou špičkou. Myslím, že vyšší je tam už jenom Milešovka (na tu se samozřejmě taky běhá).

Hned při přihlašování na mě zaujaly parametry tratě: 3km s 400m převýšením. To je necelých 13,5%. Kouknul jsem se do starých výsledků a časy vítězů byly okolo 19minut. Řekl jsem si, že by mě to mohlo bavit.

Pak už stačilo jenom vymyslet výlet někde v okolí, aby se mnou jely i Kamča s Barborkou, a bylo to.

Startovalo se v Lovosicích pod kopcem ve 14 hodin, vyptával jsem se soupeřů, jaká je trať, jaké to je, kudy ta trať vede… Tak jsem se dozvěděl, že jsem asi jediný, kdo to neběžel už aspoň 10x. Taky jsem zaslechl dva bavící se „soupeře,“ že si jako minulý víkend dali půlmaraton za 1:16, takže to bylo vlastně nic moc. Ještě ke všemu jsem na startu vytáhnul mapku s Lovoší, což všechny v okolí zaujalo a taky dost pobavilo. Jestli jim prý chci všem utéct??? Po mém ujištění, že ne, že chci jenom vědět, kde na trati jsem, jsem je přestal zajímat.

V tu chvíli jsem trochu začal pochybovat o svém předsevzetí být do 20 místa s časem lehce nad 20minut. Ale to už necelých 100 závodníků stálo na startovní čáře a chystalo se vyběhnout.

Protože jsem zkušený běžec do vrchu (už jsem závod do vrchu běžel 2x – jednou předloni a jednou letos v létě), věděl jsem, že na začátku musím běžet rychleji, abych pak případně pomalejší běžce nemusel předbíhat. To ale vědí všichni, takže se nic nestalo. Zařadil jsem někam za první desítku, první kilometr se nic moc nezměnilo, závodní pole se jen roztáhlo. Zajímavější byl výběh na lesní rozblácené pěšinky, kde jsem si říkal, jestli jsem si náhodou neměl vzít jiné boty? S drobným prokluzováním jsem překonal druhý kilometr a dokonce jsem i někoho předběhl. Pak se mi osvědčilo, že mám s sebou mapku, proto jsem věděl, že cíl není daleko. Trochu jsem zrychlil a dokonce předběhl pár lidí. Těsně před cílem mě prolítlo hlavou, že jsem neměl zrychlovat, že to byla blbost, ale hned jsem to zapomněl, protože se mozku nedostávalo kyslíku. Na cílové čáře mě ještě předběhl jeden běžec, který se asi celou dobu flákal nebo co a tak měl sil i dechu ještě dost.

Nakonec jsem byl na Lovoši 11. v čase 20:34 a překvapil Kamču se spící Barborkou, které mě tak brzo prý nečekaly. Nestihly mě ani vyfotit v cíli. Proto je tu jen fotka jak se mi skoro povedlo vyzvracet plíce přes zábradlí. Vyhráli půlmaratonci, dali mi 2 a půl, respektive 3 minuty. Ty jsem ale už neviděl, protože byli dávno v hospodě, která na Lovoši je.

Celý závod byl do kopce o různém sklonu, po rovině bylo asi 5 m a z kopce nic.

Potom, co se mi přestala točit hlava, jsme mohli všichni 3 jít zase dolů a vyrazit na naplánovaný výlet. Škoda, že už byla trochu tma.