Les je hustý aneb správný start štafetové sezóny
13. 4. 2015 | Majka Dlouhá
Štafety jsou jednou z disciplín, která pověří nejen mapařské a fyzické vlastnosti běžců a běžkyň, ale také přispěje k týmovému duchu. Na první štafetový závod v pěším OB jsme tedy vyrazili s očekáváním. Dokonce se jednalo o oblastní mistrovství, které pořádala Véeška na Klobouku.
První etapou se stala samotná cesta na shromaždiště. Ty, kteří jeli automobilem, čekal 3 kilometrový výšlap z Chuchle. Ti, kteří zvolili cestu MHD, tak si vysloužili pouze dvoukilometrovou cestu od MHD. Od stanice K Barrandovu, kde jsme vystoupili my, stačilo vylézt k Lidlu, přelézt skládku (ne dnes naposledy), oblézt rozkopanou benzinku a přes pole dolézt na shromaždiště.
Tam už jsme pouze lokalizovali nejvyšší výskyt modrobílé a zamířili ke Kotlíkům. Předzávodní horečka stoupala a všichni hledali svá čísla, ztracené podkolenky, ostatní úseky štafet, ale hlavně jsme se seznamovali s novými (i starými a zapomenutými) spolukotlíky, kteří přibyli s novým rokem. Není totiž nic horšího, než se představovat až na předávce.
Nervozita u prvních úseků. Dlouhý zimní spánek nám dal zapomenout na to, co znamená se drát uprostřed pelotonu. Ostrý start tělo na tělo nás poučil. Nastaly pak školácké chyby jako běh po špatné cestě (aspoň se mohu vymlouvat na to, že jsem nečekala, že v mapě čárkovaná cesta je ve skutečnosti asfaltka). Moje chyba svedla naštěstí na scestí i další. A někteří z nich se již málem nenašli. Závod byl krutý boj – husté maliny (trny velikosti mexického dolaru), malebná skládka (slovy Jardy Hlaváče: „musíš dávat pozor, aby ses nezapíchl do hrnce“), kolmé kopce i mrtvá prasata. Zbylé úseky nás již oplakávaly se slovy – „Kde jsou tak dlouho? Nespletli se náhodou a nezávodí už v Chuchli?“ Dlouhé časy byly dány jak dispozicí terénu, tak stále se zvyšující teplotou, tak i dlouhým zimním spánkem způsobujícím mentální retardaci na prvních (i ostatních) kontrolách.
Zážitky na dalších úsecích se už jen prohlubovaly a mnohdy i prodlužovaly. O drsném terénu a podnebí vypovídalo například také to, že Jarda Hlaváč doběhl téměř nahý, MB se po cestě odhalovala. Celkově to byl takový typický pražský les (co jste čekali???).
Zdeněk Karban smutně konstatoval, že se svým časem 88 byl horší, než průměr. Někteří z nás ukázali, že nejsou žádný průměr. Kategorii D14 modrobílá téměř ovládla (1. Karin, Dorotka a Maruška, 2. Lucka Ř., Agáta a Pavla Blahová). V D21 na stupních vítězů tvrdě hájila Dominika na 2. místě (chyběli tam spoluběžkyně Hanička a Lůca). H14 připadlo stříbro Milanovi Malačkovi, Matěji Šubrtovi a Tondovi Švarcovi. V H18 celé stupně vítězů patřily Pragofce, úspěch byl ale dosažen za pomoci tajných modrobílých agentů Tondy Semeráda (1. místo) a Petra Šebka (3. místo). Více výsledků zde.
Foto: Řadovi a Eva Levá
