Jak Kotlíci obsadili HROB

4. 11. 2013 | Ondra Pospíšil

Konec oficiální orienťácké sezóny je již tradičně spojen s HROBem, tedy mistrovstvím republiky v horském orientačním běhu. Letos se nelehkého úkolu uspořádat tuto dvoudenní akci zhostila Jihočeská krajská asociace orientačních sportů a za centrum závodu zvolil vodáckou mekku - klášterní městečko Vyšší Brod. Kotlíci nejsou vůbec žádná másla, která by rozhodilo nějakých (v průměru) 25 horských kilometrů dva dny po sobě, a tak jich ve startovce bylo možno napočítat rovný tucet.

První listopadový večer se začaly rychle zaplňovat všechny vyšebrodské ubytovací kapacity postupně přijíždějícími orienťáky-hrobaři, tak aby v sobotu ráno byli připraveni na brzký hromadný start v malém rakouském lyžařském areálu kousek za hranicemi, v tuto dobu jinak liduprázdném. Hned po něm se závodníci rozprchli do různých směrů, jelikož první část sobotní trati měla volné pořadí kontrol tak, aby se startovní pole trochu roztrhalo. To se taky velmi brzy stalo, protože nejedna závodní dvojice měla problém se hned od začátku sžít s měřítkem mapy 1:50 000 a absencí většiny detailů, na které jsou orienťáci z map pro OB zvyklí. O dvacetiminutové kufrování již na začátku tak nebyla nouzeJ. Po skorelaufu následoval přechod hranice zpět do vlasti a pak již terčík za terčíkem v pevném pořadí až do cíle ve dvoře vyšebrodského kláštera. Terén skýtal všechny atributy, které by člověk od šumavských hvozdů očekával – prales, kopce, bažiny, šutry, tedy jen pro labužníkyJ!

HROB je sice závod nesmírně namáhavý, ale ani v jeho rámci nelze opomíjet kulturní vyžití! Proto jsme se v sobotu po závodě vydali do nedalekého Lipna, kde se na kopci nad přehradou tyčí dřevěná spirála zvaná Stezka korunami stromů. Nevšední „stavba“ přinášející nevšední zážitky, odkud i východ je nevšední – tobogánem! Budete-li někdy v blízkosti, můžeme návštěvu Stezky jen doporučit! Ale zpět k závodění, protože druhá etapa nás čekala už v neděli ráno.

Sluníčko se bohužel v sobotu vysvítilo, a tak v neděli přišel déšť. Ten však nikomu nevadil, protože partie byly ze soboty jednoznačně rozehrány, a bylo třeba vše dotáhnout do konce. Na mapu i terén jsme si již zvykli v sobotu, a tak bylo třeba nastartovat motory a jít do toho naplno (tedy pochopitelně v rámci možností při 3-5 hodinovém závoděJ).

No a jak jsme tedy uspěli? Převelice! V kategorii P zvítězil Vojta Illner (ve dvojici s Kubou Veselým z PGP). Stoprocentní úspěšnost rodiny Illnerových podtrhli Vojtovi šikovní rodiče, Jakub a Daniela, kteří vyhráli ve veteránské kategorii HD40.
Dlouhou dobu před závody (dokonce to uváděly i v přihlášce) avizovaly Šárka s Dominikou, že si letos na HROB jedou pro vítězství. Jejich sebevědomí sahalo až do třetí galaxie čtvrtého vesmíru. Po sobotním závodě, kdy ztrácely na čelo (Simču s Vlaďkou Hrstkovou) 26 minut byly všem pro smích, ale nadále sebevědomě tvrdily, že to nic není, že ztrátu v neděli lehce doženou. A protože víra hory přenáší*, pro to vítězství si nakonec skutečně doběhly! O tom, že to ale byla tvrdá dřina, vypovídá už jen to, že spolu tyto dvě osoby, které jsou za normálních okolností neskutečně ukecané a hlučné, strávily bok po boku tři hodiny prakticky mlčky! Takže teď bacha na ně, protože kromě toho, že jejich sebevědomí už je v galaxii osmé, začínají proklamovat, že příští rok si jedou minimálně pro medaili v kategorii HD…

No a ke třem zlatým modrobílým medailím přidala v kategorii DD ještě Simča (běžící ve dvojici s Vlaďkou z PGP) bronz.
Za zmínku ale rozhodně stojí všechny kotlářácké výsledky, takže vězte, že Kamča s eMBéčkem skončily na 13. místě, Aleš Trýzna byl 35., Libor a Jirka Ramba (jediná naše kompletní dvojice v nejdelší kategorii HH) skončili s úctyhodným časem 10 hodin a 18 minut na 38. místě a náš nejmladší účastník, Tonda Semerád (běžící ve dvojici s Kubou Landovským z PGP) si v kategorii P doběhl pro pěkné 6. místo.

Stránky závodu s výsledky, mapami i fotkami naleznete zde.



*Měly totiž na paměti článek z časopisu Orientační běh, kde si přečetly rozhovor s Olafem pojednávající mj. o tom, že aby závodník začal dosahovat mezinárodních úspěchů, musí si především věřit.