Oddíl orientačního běhu KOTLÁŘKA

Sprint na Grand Bazaar

12. 11. 2014 | Kauli

Nazdar, kam razíte? No přeci na Grand Bazar, kam jinam. Takhle nějak vypadala zdvořilostní konverzace onoho nedělního slunečného rána s datem 2.listopadu 2014. Pro ty co se ještě nechytli, tak se jedná o obří Istanbulské tržiště a tohoto dne se zde konal orienťácký sprint, který byl součástí jakých si bezvýznamných tureckých pětidenních.

Naše happy skupina ve složení Kauli, Kinynka, Martin Nývlt, Dagi Tučková a Martina Vrbová si tímto zpestřila dovolenou v Turecku. Jednalo se o doprovodný program již na cestě zpět do Čech a Istanbul byl pouze kulturní vložkou s nezbytným orienťáckým vyžitím.

No kulturní to zas až tak moc nebylo. Na návštěvu Istanbulu jsme měli vyčleněnou celou předcházející sobotu. Už po návštěvě první mešity nás ale kultura a památky moc nebavili. Do druhé mešity nám bylo již líto platit neřestné vstupné a raději jsme ho investovali do pečených kaštanů, preclíků s nutellou a dalšího nezbytného kebabu.

Já bych teda měl i trochu jinou verzi, proč už nikdo nechtěl navštívit další mešitu. A finanční důvody to úplně nebyly. Po přímořském putování Lykijskou stezkou za slušného vedra a i nějakého toho deštíku poněkud zasmrádli moje boty. I já sám jsem při povinném zutí bot u vstupu do mešity tušil, že to není úplně košer a i v prostoru kolem mě bylo nějak podezřele  více much než kolem ostatních návštěvníků a to jich tam bylo fakticky dost. U vstupu si rovněž dámy mohly nafasovat šátky, kterými si zakrývaly vlasy a případně prodlužovaly sukně. Po mém příchodu šátků u vstupu výrazně ubylo a hlavní zakrývanou částí byl nos. Ještě že kromě velké kopule, toho v takový mešitě moc není a za chvíli jsme byli venku na čerstvém vzduchu.

No a dalším programem byl samozřejmě shopping na Grand Bazaru a našlukování závodního prostoru na příští den. Stejně tak jako to dělá Aljoša se svými svěřenci před Mistrovstvím republiky. Přesto, že v naší skupině měly početně převahu ženy, tak co se týče nákupů jsme je s Martinem hravě předčili. Nejvíce mě ale stejně dostal prodavač, který na Martina vyrukoval s krásnou upřímnou frází: „ Ahoj, a teď je zase řada na mě, abyste si koupili něco, co vůbec nepotřebujete!“ No a vo tom to na takovém bazaru taky je.

No asi je čas se vrátit k závodům, což OB nadšence asi zajímá víc, než jaké tretky jsme nakoupili. Jak již bylo řečeno, závod se koná v neděli, kdy je bazar zavřený. Pro závod se tržiště speciálně otvírá a vstup je pouze se startovním číslem. U vchodu jsme se posilnili čerstvě navařeným černým čajem a hurá do dresu. Na doporučení jsme si vzali i čelovku, protože v zastřešeném prostranství tržiště je poměrně dost šero. Mapa je v měřítku 1: 1250 a má jedno celkem důležité specifikum. Některá kolečka jsou zelená, což znamená, že kontrola je v dalším nadzemním patře (obvykle na nějaké zastrčené pavlači). Po celém tržišti jsou rozmístěny obrazovky a na nich se závod promítá, takže i divácky je to celkem zajímavé.

Na startu popadám mapu a vyrážím do změti uliček (mapa M21E je dole pod článkem). První kontroly mi připadají až trapně jednoduché a já se přestávám soustředit. Občas si i vzpomenu na toho milého pana prodavače a na tu super košili za 20 Lir (200Kč), co jsem usmlouval z 50. Zapomínám, že zelená kolečka představují kontrolu v patře, a přestože je kontrola v přízemí, obíhám dokola kruhovitou pavlač až mi po druhém kole dojde, že tudy cesta opravdu nevede. Nenechávám se rozhodit drobnou chybkou a pokračuji dál. V trati následuje vložená pasáž se speciální mapkou. Jedná se o bludiště, které známe např. z OB show na Ceně východních Čech. To zvládám s bravurou sobě vlastní, usmívám se na diváky, aby to k něčemu vypadalo (byl zde oficiální divácký prostor) a mimochodem zapomínám orazit poslední bludišťovou kontrolu.

Opět následuje několik jednodušších kontrol a já se zase začínám nudit. Vbíhám do dvora, jedna kontrola, druhá, třetí, no paráda, to mi to ale jde. No do prdele, to mi to ale nejde, vždyť to točím ve špatném pořadí. Naprosto ztrácím přehled, kde už jsem by a kde ne. Volím tedy únikovou variantu a vracím se pro jistotu o 4 kontroly na zpět, aby náhodou nedošlo k nějaké chybičce a začínám znovu ve správném pořadí. Vzhledem k tomu, že už to mám celkem naběhlí, tak se poměrně rychle dostávám pryč takřka vítěznou rychlostí. I ta Norka co jsem ji sejmul na schodech po mně dost koukala. Přichází poslední komplikovaná pasáž, opět romantický prosluněný dvoreček. Za boha nemůžu přijít na to, jak se dostat do druhýho patra. Nikde žádný schody, prostě prázdný čtverec, čtyři stěny a nebe. Já to nechápu, kroutím hlavou, točím mapou a koukám na buzolu. V mý bezradnosti přichází to nejhorší, co se mohlo stát. Dobíhá mě Martin. V nechutně růžovým sexy tričku z Czech Adventure Race vletí do toho stejnýho dvora jako já a ječí. Jsem úplně ztracený, já to nechápu, já to nechápu a než se vzpamatuju na cokoli, tak je fuč. Plašan jeden, pche, říkám si v duchu a nejednou jako zjevení nacházím schody. Kontrola je moje. Martin nakonec zvolil totální obíhačku a kontrolu nachází úplně z druhého směru. Do cíle dobíhám těsně před ním.

O to větší je moje  zklamání, když po všech těch mojích peripetiích zjišťuji, že mi chybí ta poslední kontrola v bludišti, což bylo něco jako divácká kontrola. No ale odradit se nenechám. A jak to celé dopadlo. Martin obsadil v elitě krásné 5. místo. Kinynka dokonce vyhrála. Holky neorienťačky doběhli závod velmi důstojně a jen já blbec jsem byl zase disk.


zobrazit na Flickru

Write a comment

  • Required fields are marked with *.

If you have trouble reading the code, click on the code itself to generate a new random code.
 
P
CZ
Aktuální závody
P
CZ
Termíny přihlášek
za podporu děkujeme: